Texty verše bajky
Tolik s Tebou
Hledím na měsíc
zrak jsem k němu odložil
dýchám a v myšlenkách s Tebou
jako bych žil
Točíš se přede mnou
a planety stojí
dýchám tu vzdálenost
která nás pojí
Tolik jsem s Tebou
v hladinách zájmů a touze
v představách plánech Tě vroucně
objímám dlouze
Tolik jsi tady
ač stojím tu sám
že ani nevím jestli vlastně
sám sebe mám.
Vydechnu poslední
obraz tvých vlasů
i každý první
společných časů
Měsíc se posunul
nad les, kde v mraku si ustele
zdá se být zřejmé, kam to vše míří
plynule a vesele.
Vítr to ticho
pohladil lehce
listy se zachvěli
nikam se nechce.
-
V síťce..
V síťce na motýli
uvízl tenhle den černobílý
tak krátíme si dlouhou chvílí,
chvíle bez pointy
Na skle visí kapky
líně si lížou kočky svoje tlapky
červenou tuší malujeme mapky
měst z cest bez cíle
Příběhy kávou voní
kávou a potem outsiderových koní
a jenom pavouk v koutě honí
mouchy ve svých snech
-
POMALU
Jděte dnes v noci pomalu spát,
nechte si svoje sny pomalu zdát,
po ránu zkuste si pomalu vstát,
pak ještě snídani si pomalu dát..
Zavřete do skříně všechen svůj spěch,
pak chvíli počkejte, aby si tam leh,
není se třeba bát, že by vám tam zdech,
prostě se uvolněte, zklidněte svůj dech..
Vnímejte jak slunce ohřívá vzduch,
jak lesy na obzoru tvoří tmavý pruh,
prstem do písku si nakreslete kruh,
počkejte až vám do něj sedne hejno much..
Zkuste si ulicí pomalu jít,
krok za krokem při chůzi pomalu být,
i svoji radost zkuste pomalu mít,
zkuste si na chvíli pomalu žít..
Ref: Po troše,po málu
ale hlavně pomalu,
po troše,po málu,
ale hlavně pomalu
-
Marnost bytí
Občas mě zezadu za vlasy chytí
mrcha co říká si, marnost bytí.
zasekne drápy lačná po skalpu
zatáhne závěsy a zhasne lampu
kuráž mi obváže režnou nití
do ucha zašeptá: "tohle není k žití,
dělej jak chčeš, stejně se to mine
už jsem tvou vůlí a tvým stínem"
A pak se řehtá jak šrouby v hrnci
vysí a štěká jak mladí srnci
jak stará bába lapená v dramatech
je jak vyschlá kůže přibitá na vratech
Říkám jí dámo, vítám Tě zpět
ale není Ti dáno, bořit můj svět
klidně si poseď, splknem a pak
jdi světem dál, jede Ti vlak..
_
ČASEM..
časem všechny otázky odpovědi nejdou
časem další slunka vyjdou a hned na to zajdou
časem ukáže se co se k čemu hodí
časem bude jasný jak to vlastně chodí
všechno má svůj čas i já..
mám čas, nechat čas aby po čase, až bude na čase
všechno stalo se, jak má ..
časem potkají se všichni co se potkat mají
časem všechno co si mají dát vzájemně si dají
časem uvidí se jak zapadá to do sebe
časem budeš sedět vedle sebe Ty a kousek tvýho tebe
všechno má svůj čas i já..
mám čas, nechat čas aby po čase, až bude na čase
všechno stalo se, jak má ..
časem vrátíme se tam odkud se vzdalujem
časem pochopíme kam vlastně směřujem
časem až se jednou někde zastavíme
časem uvidíme pocítíme pochopíme..
-
Viděl jsem ve snu,
v jámě, lišku na řetězu..
Lapenou pro její oháňku lesklou
Říkám si dolu za ní slezu,
pak ale zaslech sem píseň tesknou..
Zpívala radostně velebíc lapitele
jak dobře ji chrání na dně jámy
jak nedá jí zhynout a pečuje o ní,
slovy co hojí z řetězu rány..
Zpívala kvapně bez pomlk
a přesvědčená
že jinde než v jámě
domov nemá
Jakoby celý širý les
byla té jámy sypká stěna
Do které svolně
byla polapena
Tolik ji stačila řetězu délka
tolik se dala na pospas
že by i sojka co modrá má pérka
Mohla jí sednout na ocas
Po doušcích srkala
slova o světě
Až sama hlásala
v každé své větě:
Jaký ten svět tam venku je
a jaké má štěstí !
..že o ní v jámě pečuje
ten, kdo jí cestu klestí..
Slova té písně brala mi dech
cítil úzkost, lítost i vztek..
takhle to nenechám
sobě jsem řek..
Sňal jsem svůj klobouk
a do něj vložil
vše co jsem do teď
v lese prožil
Všechny ty deště
na půlnočních paloucích
Odlesky z hladin
potoků tekoucích
Kamenné stezky
protkané kořeny
ozvěny z hor
skalisky tvořeny
Vůně a esence
pryskyřic borů
Mlhu co snáší se
před větry dolů
Sluneční záři
v třpytivém červenci
Plemeny ohňů
rezavé jak mravenci
A mnoho dalšího
co jen se vešlo
až plný byl klobouk
tolik se sešlo
Pak do jámy spustil jsem
klobouk za ní
aniž bych dotknul se
Jí svou dlaní
Used jsem na okraj
a tiše sledoval
jak že se vyvine
to co jsem zosnoval
Zprvu se stáhla
a couvla bez důvěry
Vždyť obsah klobouku
má jen za pověry
Jenže, liška je liška
a dobře ví
Že je to zvědavost
co vládne jí
A tak se po chvíli
ke klobouku vydala
a v zápětí celý obsah
v něm zhltala
Usedla sytá
a slastně si mlaskla
v tom obruč na krku
sama jí praskla
Lekla se zprvu
co jako dál?
..co bude s ní
a s tím co ji jal?
Pak ale prskla
dupla a prach
zvedl se kolem
a zastřel ten strach
Dva skoky rázné
nad okraj jámy
A bystří se smysly
na všechny strany
Najednou směr má
a dobře ví
že zase je liškou
a nic ji nezastaví
Mihne se trávou
vysokou k pasu
Vedená jistotou
vnitřního hlasu..
Taková na světě
ještě liška nebyla
Která by samotná
v lese se ztratila
Vzal jsem svůj klobouk
A snil světem dál
Radostí z lišky
Dlouho se smál
Jestli ji potkám
v tom jejím lese?
Jednoho dne
dozvíme se..
-
Kolik ještě
Kolik větrných mlýnů
potřeba je roztočit..?
Kolik kolik pohoří
je třeba ještě překročit..?
Do kolika louží se
znova znova namočit..?
Kolik dalších plamenů
potřeba je proskočit..?
A přitom stačí
se zastavit a otočit..
A přitom stačí
se z minulosti poučit..
A přitom stáčí
správným směrem vykročit..
A přitom stačí
na nic příliš netlačit..
-
Jsem dost
Jsem nejlepší verzí sebe sama,
a to i když z bot, mi trčí sláma,
teď v tuto chvíli nemám jiné bytí
možná někde přede mnou, v dálce se třpytí..
Nebudu dělat se, lepším než jsem,
s tím co mám, jsem plně spokojen,
na vše co přijde, jak malej se těším,
touhy to dostávat, na hřebík věším.
Nárok na kondici v cestě mi stojí,
že nejsem dost, mysl se bojí,
a tak ji pohladím a dál kráčím tam
kde potkám se, s čím potkat mám.
To je má cesta co smysl mi dává,
tvá vede jinudy, to už se stává,
pokud si jistý jsi, že nejsem dost,
soudíš skrze svou nedostatečnost..
-
..KYTKY..
INTRO:
Pro všechny divoce kvetoucí orchideje,
pro všechny na louce rozkvetlé kopretiny,
pro všechny půvabem vonící lilie,
pro všechny bodláky, zvonky a kosatce
pro všechny shanti květy konopí..
REF: Sázejte kytky kolem měst,
ať to betonový loby nemůže kvést,
Sázejte kytky kolem cest,
cestou z kytek vše se bude lépe nést..
Až se jednou ocitneme uprostřed nesnází,
s prapodivným pocitem že nám krása schází,
nabízí se řešení na přírodní bázi,
zeptejte se těch co ví jak se kytky sází..
Kdybyste snad babylónu plnou hlavu měli,
cítili jak vaše srdce na kusy se dělí,
udělejte přesně to co zdravej rozum velí,
jděte ven a projděte se kde ste dříve seli..
Vždyť je to tak snadný, vždyť stačí akorát,
vzít semínko mezi prsty do hlíny ho dát,
pak už se jen těšit až začnou nám zrát,
kytky co nám dají sílu z plných plic se smát..
Z vody, země, světla, vzduchu,
rostou v bahně, v šeru, v suchu,
chtějí dýchat, vonět, žít,
je to láska.. touha být..
čistá láska.. touha být..
nic než láska.. touha být..
Může ale nemusí to být konopí seté
Nic se totiž nevyrovná kytce která kvete..
-