Texty verše bajky

Tolik s Tebou


Hledím na měsíc

zrak jsem k němu odložil

dýchám a v myšlenkách s Tebou

jako bych žil


Točíš se přede mnou

a planety stojí

dýchám tu vzdálenost

která nás pojí


Tolik jsem s Tebou

v hladinách zájmů a touze

v představách plánech Tě vroucně

objímám dlouze


Tolik jsi tady 

ač stojím tu sám

že ani nevím jestli vlastně

sám sebe mám.


Vydechnu poslední

obraz tvých vlasů

i každý první

společných časů


Měsíc se posunul

nad les, kde v mraku si ustele

zdá se být zřejmé, kam to vše míří

plynule a vesele.


Vítr to ticho

pohladil lehce

listy se zachvěli

nikam se nechce.


-


V síťce..


V síťce na motýli

uvízl tenhle den černobílý

tak krátíme si dlouhou chvílí,

chvíle bez pointy


Na skle visí kapky

líně si lížou kočky svoje tlapky

červenou tuší malujeme mapky

měst z cest bez cíle


Příběhy kávou voní

kávou a potem outsiderových koní

a jenom pavouk v koutě honí

mouchy ve svých snech 


-


POMALU


Jděte dnes v noci pomalu spát,

nechte si svoje sny pomalu zdát,

po ránu zkuste si pomalu vstát,

pak ještě snídani si pomalu dát..


Zavřete do skříně všechen svůj spěch,

pak chvíli počkejte, aby si tam leh,

není se třeba bát, že by vám tam zdech,

prostě se uvolněte, zklidněte svůj dech..


Vnímejte jak slunce ohřívá vzduch,

jak lesy na obzoru tvoří tmavý pruh,

prstem do písku si nakreslete kruh,

počkejte až vám do něj sedne hejno much..


Zkuste si ulicí pomalu jít,

krok za krokem při chůzi pomalu být,

i svoji radost zkuste pomalu mít,

zkuste si na chvíli pomalu žít..


Ref: Po troše,po málu

ale hlavně pomalu,

po troše,po málu,

ale hlavně pomalu

-

Marnost bytí


Občas mě zezadu za vlasy chytí

mrcha co říká si, marnost bytí.

zasekne drápy lačná po skalpu

zatáhne závěsy a zhasne lampu


kuráž mi obváže režnou nití

do ucha zašeptá: "tohle není k žití,

dělej jak chčeš, stejně se to mine

už jsem tvou vůlí a tvým stínem"


A pak se řehtá jak šrouby v hrnci

vysí a štěká jak mladí srnci

jak stará bába lapená v dramatech

je jak vyschlá kůže přibitá na vratech


Říkám jí dámo, vítám Tě zpět

ale není Ti dáno, bořit můj svět

klidně si poseď, splknem a pak

jdi světem dál, jede Ti vlak..

_


                      ČASEM..


časem všechny otázky odpovědi nejdou

časem další slunka vyjdou a hned na to zajdou

časem ukáže se co se k čemu hodí

časem bude jasný jak to vlastně chodí


všechno má svůj čas i já..

mám čas, nechat čas aby po čase, až bude na čase

všechno stalo se, jak má ..


časem potkají se všichni co se potkat mají

časem všechno co si mají dát vzájemně si dají

časem uvidí se jak zapadá to do sebe

časem budeš sedět vedle sebe Ty a kousek tvýho tebe


všechno má svůj čas i já..

mám čas, nechat čas aby po čase, až bude na čase

všechno stalo se, jak má ..


časem vrátíme se tam odkud se vzdalujem

časem pochopíme kam vlastně směřujem

časem až se jednou někde zastavíme

časem uvidíme pocítíme pochopíme..


-

Viděl jsem ve snu,


v jámě, lišku na řetězu..

Lapenou pro její oháňku lesklou

Říkám si dolu za ní slezu,

pak ale zaslech sem píseň tesknou..


Zpívala radostně velebíc lapitele

jak dobře ji chrání na dně jámy

jak nedá jí zhynout a pečuje o ní,

slovy co hojí z řetězu rány..


Zpívala kvapně bez pomlk

a přesvědčená

že jinde než v jámě

domov nemá


Jakoby celý širý les

byla té jámy sypká stěna

Do které svolně

byla polapena


Tolik ji stačila řetězu délka

tolik se dala na pospas

že by i sojka co modrá má pérka

Mohla jí sednout na ocas


Po doušcích srkala

slova o světě

Až sama hlásala

v každé své větě:


Jaký ten svět tam venku je

a jaké má štěstí !

..že o ní v jámě pečuje

ten, kdo jí cestu klestí..


Slova té písně brala mi dech

cítil úzkost, lítost i vztek..

takhle to nenechám

sobě jsem řek..


Sňal jsem svůj klobouk

a do něj vložil

vše co jsem do teď

v lese prožil


Všechny ty deště

na půlnočních paloucích

Odlesky z hladin

potoků tekoucích


Kamenné stezky

protkané kořeny

ozvěny z hor

skalisky tvořeny


Vůně a esence

pryskyřic borů

Mlhu co snáší se

před větry dolů


Sluneční záři

v třpytivém červenci

Plemeny ohňů

rezavé jak mravenci


A mnoho dalšího

co jen se vešlo

až plný byl klobouk

tolik se sešlo



Pak do jámy spustil jsem

klobouk za ní

aniž bych dotknul se

Jí svou dlaní


Used jsem na okraj

a tiše sledoval

jak že se vyvine

to co jsem zosnoval

Zprvu se stáhla

a couvla bez důvěry

Vždyť obsah klobouku

má jen za pověry


Jenže, liška je liška

a dobře ví

Že je to zvědavost

co vládne jí


A tak se po chvíli

ke klobouku vydala

a v zápětí celý obsah

v něm zhltala


Usedla sytá

a slastně si mlaskla

v tom obruč na krku

sama jí praskla


Lekla se zprvu

co jako dál?

..co bude s ní

a s tím co ji jal?


Pak ale prskla

dupla a prach

zvedl se kolem

a zastřel ten strach


Dva skoky rázné

nad okraj jámy

A bystří se smysly

na všechny strany


Najednou směr má

a dobře ví

že zase je liškou

a nic ji nezastaví


Mihne se trávou

vysokou k pasu

Vedená jistotou

vnitřního hlasu..


Taková na světě

ještě liška nebyla

Která by samotná

v lese se ztratila


Vzal jsem svůj klobouk

A snil světem dál

Radostí z lišky

Dlouho se smál


Jestli ji potkám

v tom jejím lese?

Jednoho dne

dozvíme se..

-


Kolik ještě


Kolik větrných mlýnů

potřeba je roztočit..?


Kolik kolik pohoří

je třeba ještě překročit..?


Do kolika louží se

znova znova namočit..?


Kolik dalších plamenů

potřeba je proskočit..?



A přitom stačí

se zastavit a otočit..


A přitom stačí

se z minulosti poučit..


A přitom stáčí

správným směrem vykročit..


A přitom stačí

na nic příliš netlačit..

-

Jsem dost


Jsem nejlepší verzí sebe sama,

a to i když z bot, mi trčí sláma,

teď v tuto chvíli nemám jiné bytí

možná někde přede mnou, v dálce se třpytí..


Nebudu dělat se, lepším než jsem,

s tím co mám, jsem plně spokojen,

na vše co přijde, jak malej se těším,

touhy to dostávat, na hřebík věším.


Nárok na kondici v cestě mi stojí,

že nejsem dost, mysl se bojí,

a tak ji pohladím a dál kráčím tam

kde potkám se, s čím potkat mám.


To je má cesta co smysl mi dává,

tvá vede jinudy, to už se stává,

pokud si jistý jsi, že nejsem dost,

soudíš skrze svou nedostatečnost..

-



..KYTKY..


INTRO:

Pro všechny divoce kvetoucí orchideje,

pro všechny na louce rozkvetlé kopretiny,

pro všechny půvabem vonící lilie,

pro všechny bodláky, zvonky a kosatce

pro všechny shanti květy konopí..


REF: Sázejte kytky kolem měst,

ať to betonový loby nemůže kvést,

Sázejte kytky kolem cest,

cestou z kytek vše se bude lépe nést..


Až se jednou ocitneme uprostřed nesnází,

s prapodivným pocitem že nám krása schází,

nabízí se řešení na přírodní bázi,

zeptejte se těch co ví jak se kytky sází..


Kdybyste snad babylónu plnou hlavu měli,

cítili jak vaše srdce na kusy se dělí,

udělejte přesně to co zdravej rozum velí,

jděte ven a projděte se kde ste dříve seli..


Vždyť je to tak snadný, vždyť stačí akorát,

vzít semínko mezi prsty do hlíny ho dát,

pak už se jen těšit až začnou nám zrát,

kytky co nám dají sílu z plných plic se smát..


Z vody, země, světla, vzduchu,

rostou v bahně, v šeru, v suchu,

chtějí dýchat, vonět, žít,

je to láska.. touha být..

čistá láska.. touha být..

nic než láska.. touha být..


Může ale nemusí to být konopí seté

Nic se totiž nevyrovná kytce která kvete..


-