O mně.. 

Jmenuji se Ladislav Vaněk, pocházím z Moravského krasu

Prošel jsem dlouhou cestu než jsem došel ke zjištění, že už nemůžu uhýbat sám před sebou. Strachy, obavy, pocity nedůležitosti a přesvědčení že nevyhovuji, mě pevně drželi a nenechali mě jít cestou kterou bych vědomě tvořil sám. 

Skláním se před moudrostí vedení vyšší mocí, která každé takovéto sebezapření okamžitě zrcadlila a vracela mě neustále zpět ke mě samému. Teď už vím, že všechny situace které boleli, byli jen reakcí na moje kroky proti mojí přirozenosti. 

Často jsem ignoroval volání mé intuice a své dary a talenty považoval za odchylku od "normálu", která není v pořádku. 

To se dělo do chvíle, než jsem přijal svá přirozená nadání v celé jejich obsáhlosti. Začal jsem je rozvíjet a propojovat se s tím, co mi jde lehce a "samo".  A to je schopnost vhledu do nehmotných emočních rovin skrze rozšířené vnímání. Dovedu se orientovat v mimosmyslových souvislostech a definovat je slovy nebo ve formě veršů. Soustřeďuji se na napojení na podstatu, tedy to, co přetrvává uprostřed změn a zvratů. Velkým tématem je schopnost improvizace a jednání v přítomném okamžiku. Potřeba experimentovat a získávat touto cestou zkušenosti a znalosti je můj hnací motor.

Sdílení těchto dovedností byl jen další přirozený krok. Propojuji vize druhých se způsoby jak dojít k jejich naplnění. Provádím při svých setkáních druhé jejich vnitřní emoční krajinou, přivádím je k pramení jejich síly a pomáhám pročistit vše co bránilo čerpání z tohoto nejvyššího zdroje. 

Vyrůstal jsem v lesích Moravského krasu, moje hřiště byl les, potok a skála. Jsem s tímto vápencovým krajem silně propojený.

Později jsem odešel do Brna na studia činoherního herectví na Brněnské JAMU, odkud jsem přešel do Severomoravského divadla v Šumperku. V kraji pod Jeseníkem jsem našel svůj druhý domov a často se tam rád vracím.

Cestování po Evropě a žonglování na ulici byla další životní etapa, která předefinovala většinu přejatých vzorců. Svobodné putování bez prostředků neznámými končinami byla dobrá škola oddání se proudu a důvěře.

Po narození první dcery jsem se přeorientoval na práci se hmotou, postavil dům a věnoval se práci se dřevem. I u té jsem ale stále nevědomě pracoval se svými přesahy. Příležitostně jsem seznámil jednu se zákaznic se stromem, který roste v nedalekém parku, nebo pomohl narovnat během realizace zakázky vztahy v rodině. Často stačilo do detailu vyplnit přání zákazníka, který se cítil být vyslyšen a pochopen.

Tato práce mě naučila, trpělivosti, rozvaze, čistému přístupu k záměru a respektování souslednosti potřebných postupů při jakýchkoliv procesech..

Pokud bych měl pokračovat v popisu mého vývoje, kruh by se uzavřel a dostal bych se zpět na začátek této stránky. 

Potkejme se na některém z mých setkání a můžeme naše další příběhy tvořit společně.

Videa a rozhovory: